Bitva 1866

Území farnosti Všestary bylo rovněž místem, kde se odehrávala bitva r. 1866 u Hradce Králové. Nabízíme Vám proto pasáže z Pamětní knihy farnosti všestarské. Kromě obecného popisu najdete odkazy i na několik dalších obcí.

[fol. 36 v] "Vše to strašně děsilo obyvatelstvo zdejší krajiny. Než úterek třetího července byl ten nejhrůznější. Než netrvala snad hrůza ta jen jeden onen den, nýbrž ta byla téměř od započetí války. Lid z hor krkonošských z krajin Trutnovských, Broumovských, Králové Dvorských a zvlášť náchodských valem se hrnul do krajin kolem Králové Hradce, Pardubic a Chlumce. A proč? Povstala totiž na hranicích našich milná pověst, že Prusové lid schopných k nošení zbraně berou do vojska. A proto mladíci a mužové ze všech měst i vesnic utíkali před nepřítelem, takže někteří do Rakous až se dostali. S nimi pak utíkal i lid z kraje a hlavně z krajiny zdejší, kde vše se připravovalo k válce.

Než nejenom že nebylo v čase 30. června, 1.-2.-3.-4. července lidí mladých a mužných, nýbrž nebylo ani dítek, žen a starců neb stařen. Kdo ještě jsa srdce srdnatého, zůstal doma, jistě se odstranil 3. července, v den to, v němž jsme si myslili, že snad nastává den soudný. V obci Čistěvsi byli všeho všudy 3 lidí, v Rozběřicích zůstalo asi 5 lidí mezi nimiž jeden stařec, který když boj nejvíce zuřil a myslil, že již všecky domy od střelby se zboří, chtěl se útěkem zachrániti, vzav sebou peřinu utíkal, než v poli za Rozběřicemi k Nedělišti, byl zastřelen, kde také pochován jest.

Ve vísce Dlouhých Dvorech byla jedna žena svobodná, mrzačka, která dlouhý čas potřebovala k tomu, aby z místa na místo se dostala. Tato v té největší hrůze válečné namáhala se ujíti. Než když se brala polem, nastalo rychlé ustupování našeho vojska, a tu ona ve své úzkosti, aby se zachránila, lehla do příkopu mezi Dlouho Dvory a Probluzi, a tam ležíc, přestála všechny hrůzy smrtelné, slyšíc a cítíc kterak přes, okolo a vedle ní vše jak na voze, na koni i pěšky uhání. Řízením Božím se jí ale nic nestalo.

Ach smutný to byl čas, tehda po několik dní nezazníval posvátný zvuk zvonků, který jindy vždy tak krásně v polích ze všech vesnic se ozývá, neboť neměly ty zvonky koho vybízeti k modlitbě, nemělť i s nimi kdo zvoniti. Ve Všestarech mimo důstojného tehdejšího p. faráře Václava Koželuha nalézalo se všeho všudy [fol. 36 r] 5 lidí, kteří se svým duchovním otcem přetrpěli všecky strachy válečné. Zdejší p. farář ukryt byl v kostele na místě, kde bývá Boží hrob. Nedá se ani vypraviti, co vše se dělo v tento den neb každou chvilku mohla býti poslední hodinkou zde zůstavším a tudíž strach nedovolil ani to smutné divadlo pozorovati."